Editorial
Volby do Evropského parlamentu – stále ještě volby druhého řádu?
Volby do Evropského parlamentu (EP) se současně se zavedením systému přímého výběru reprezentantů z jednotlivých členských zemí Evropského společenství staly významným tématem politologické a obecně sociálně-vědní analýzy. Vedle toho, že se jedná o proces, který má zásadní vliv na tvorbu politického formátu jedné z nejvýznamnějších institucí Evropské unie, se politologové již při analýze prvních přímých voleb do EP v roce 1979 soustředili na některé specifické rysy volby do EP v porovnání s dalšími typy voleb, zejména pak volbami do národních parlamentů členských zemí. Průběh a výsledky prvních přímých voleb do EP byly tak zajímavé a současně neobvyklé, že se někteří sociální vědci začali zabývat možností teoretické inovace a nové typologické kategorizace nejen voleb do EP, ale všech typů voleb.
Za spouštěcí impulz k debatě o nové typologizaci voleb soudobá politická věda považuje článek Karlheinze Reifa a Hermanna Schmitta
- nižší volební účast než v národních volbách/volbách prvního řádu;
- více prostoru a nadějí pro malé a nové politické strany;
- vyšší procento neplatných hlasů než při národních volbách/volbách prvního řádu;
- vládní strany ztrácejí podporu;
- voliči hlasují méně stranicky, více podporují osobnosti;
- volby překračují státní hranice;
- čím odlišnější jsou pravidla volby do EP od pravidel užívaných pro volbu národního parlamentu, tím nižší je volební účast;
- volební kampaň je významnější – volby do EP soutěží s dalšími (domácími) politickými tématy
V následujících více než třech dekádách byl tento iniciační text/postoj doplněn stovkami dílčích výzkumů a analýz, které reflektovaly jak další volby do EP, tak i teoretickou a metodologickou debatu, která se rozvinula na pozadí odborného výzkumu vlastních volebních procesů. Na jedné straně politologové částečně opustili myšlenku, že Reif a Schmitt skutečně stvořili novou teorii, a začali hovořit „pouze“ o modelech voleb druhého řádu, na druhé straně byla výzkumná debata obohacována s ohledem na přibývající počet uskutečněných voleb do EP. V tomto směru představovaly volby do EP v roce 2014, jimiž je věnováno naše mimořádné číslo
Volby v roce 2004 byly logicky počátkem nové etapy ve výzkumu voleb do EP, když těsně před nimi došlo k tzv. východnímu rozšíření EU o deset nových členských zemí (v roce 2007 pak EU doplnily další dvě tzv. postkomunistické země – Bulharsko a Rumunsko; od roku 2013 pak počet členských zemí, jež mají svou minulost v tzv. východním bloku, stoupnul přičleněním Chorvatska na jedenáct). Paradoxně se však většina následných studií i nadále dominantně zaměřovala spíše na výzkum v rámci skupiny EU-15 a nové členské země byly zpravidla „odbyty“ dvěma základními konstatováními: vidíme v nich silnější euroskepticismus a vykazují nižší volební účast (srov. Cabada 2010). Na druhé straně v odborných analýzách opakovaně čteme, že předpoklady modelu/teorie voleb druhého řádu nebyly v nových demokraciích středovýchodní Evropy potvrzeny (srov. např. Hix – Marsh 2007; Koepke – Ringe 2006; Clark – Rohrschneider 2009; Schmitt 2005), což některé z výzkumníků vede k závěru, že model/teorii voleb druhého řádu nemůžeme ve středovýchodní Evropě aplikovat (mj. Clark – Rohrschneider 2009: 654).
K těmto závěrům je vede zejména ta skutečnost, že se v analyzované skupině tzv. postkomunistických zemí vyskytuje velké množství „odchylek“ od výše naznačených základních předpokladů. Na druhé straně vidíme, že komparativní analýzy zaměřené specificky na země středovýchodní Evropy a vycházející z klasických přístupů teorie/konceptu voleb druhého řádu (z domácích např. Cabada – Hloušek et al. 2009; Cabada 2010; Šaradín 2008; z novějších pak zejména studie Jana Kováře /2014/) zpravidla základní postuláty formulované Reifem a Schmittem potvrzují: volební účast v zemích jako Polsko, Česko či Slovensko se pohybuje kolem 20 % a všechny země se opakovaně umísťují na konci žebříčku volební účasti ve volbách do EP; malé a nové politické strany jsou v nich úspěšné (ale jsou často úspěšné i ve volbách národních); vládní strany (někdy) ztrácejí podporu a voliči tak vládám vystavují účty atd.
Pokud od analýzy voleb včetně voleb do Evropského parlamentu vzhlédneme k obecnějším tématům důvěry v politickou třídu, stability stranicko-politických soustav apod., pak jasně vidíme, že mezi tzv. západní a tzv. středovýchodní Evropou, tedy zeměmi EU-15 a postkomunistickými zeměmi pozorujeme spíše divergenci než nějaké skutečně zásadní rozdíly. Je pravdou, že např. zmenšování členství v politických stranách, resp. snižující se míru politické participace občanů pozorujeme v zemích střední a východní Evropy s ještě výraznější intenzitou než je tomu ve skupině tzv. tradičních demokracií tzv. západní Evropy. V tomto ohledu nově se formující stranické systémy zemí středovýchodní Evropy velmi rychle dohnaly – a v mnoha ohledech i předehnaly – své vzory ze západní části kontinentu, jak naznačuje výrazné až téměř absolutní propojení stran se státem v oblasti veřejného financování, prorůstání subjektů s mediální scénou a podnikatelskými aktivitami, obecněji vyjádřeno četný příklon stran k typu stran kartelu či stran-firem“ (Cabada 2014: 105).
Nicméně jen stěží můžeme přijmout zobecňující tezi, že negativní projevy spojené s politickým stranictvím pozorujeme „pouze a výhradně“ ve středovýchodní Evropě. I v zemích EU-15 se již euroskepticismus zabydlel jako významný politický fenomén, s nímž je potřeba počítat nejen ve volbách druhého řádu, ale také v rámci soutěže uvnitř národní politické arény. Toto konstatování platí nejen pro „tradičně“ euroskeptické společnosti v Anglii/Spojeném království či severských zemích, ale rovněž pro Německo (o etablování euroskeptické formace Alternativa pro Německo včetně jejích dalších perspektiv v národní politické aréně ostatně pojednává jeden článků v prezentovaném čísle
Do našeho nového čísla jsme zařadili šest analytických textů, které se věnují různým otázkám spojeným s posledními volbami do Evropského parlamentu v roce 2014. Vedle komparativních analýz zaměřených na samotnou volební proceduru a problematiku účasti ve volbách prezentujeme rovněž užší komparativní analýzy zaměřené na vybraný fenomén a menší skupiny případů a také několik jednopřípadových studií. V celku tvoří představené články zajímavou sondu do složitého a mnohovrstevnatého fenoménu, jenž kromě vlastních voleb sleduje zejména proměny stranických subjektů včetně jejich programatiky a pozice v národním stranickém systému. V tomto ohledu základní syžet nového čísla i dílčí články zpravidla potvrzují základní předpoklady teorie/konceptu voleb druhého řádu. Na druhé straně mnohé články a jejich závěry naznačují, že „propast“ mezi volbami druhého a prvního řádu se oslabováním vazeb mezi voliči a stranami (
Šéfredaktor Politics in Central Europe
Použitá literatura:
Cabada, Ladislav (2014): Strany mezery v České republice a ve střední Evropě: náčrt možností a limitů politologického výzkumu. In Kubát, M. – Lebeda, T. a kol.,
Cabada, L. (2010): Volby do Evropského parlamentu jako volby druhého řádu: reflexe voleb v nových členských zemích EU ze středovýchodní Evropy.
Clark, N. – Rohrschneider, R. (2009): Second-Order Elections versus First-Order Thinking: How Voters Perceive the Representation Process in a Multi-Layered System of Governance.
Curtice, J. (1989): The 1989 European Elections: Protest or Green Tide?
Hix, S. – Marsh, M. (2007): Punishment or Protest? Understanding European Parliament Elections.
Koepke, J. R. – Ringe, N. (2006): The second-order election model in an enlarged Europe.
Kovář, J. (2014): 2014. An Integrated Second-Order Election Model in the Central and Eastern European Countries: The Case of EP Elections in the Czech Republic and Slovakia. PhD Dissertation, Ústav mezinárodních vztahů & Metropolitní univerzita Praha.
Pacek, A. C. – Radcliff, B. (2003): Voter Participation and Party-Group Fortunes in European Parliament Elections, 1979-1999: A Cross-National Analysis.
Reif, K. – Schmitt, H. (1980): Nine Second-Order National Elections. A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results.
Schmitt, H. (2005): The European Parliament Elections of June 2004: Still Second-Order?
Šaradín, P. (2008):